Jak jsem těžil zlato v Ghaně 42

Nacházíme se u ghanského právníka a naším úkolem je změnit procentuální složení podílů jednotlivých vlastníků.

42.

Naše rozepře s Leontýnem přirozeně neunikla pozornosti ghanské strany (kromě právníka, který dřímal). Byli očividně šokováni tím, jak se k jejich bílému bratrovi chovají jeho dva „podřízení“. Leontýn byl pro ně velký šéf a takhle se s šéfem přece nejedná. I když nerozuměli obsahu naší konverzace, z intonace pochopili, že jeden se mu vysmívá a druhý mu cosi přikazuje. Až dosud byli přesvědčeni, že je Leontýnova pozice neotřesitelná, že on je mozkem, motorem a duší celého projektu. Tomu, co se před chvílí stalo, vůbec nerozuměli. Do jejich myslí se vkradl zmatek...

Ale jelikož se jednalo o naše interní záležitosti, na nic se nevyptávali a tuto situaci přešli mlčky. Slova se ujal Roman:

„Pane doktore,“ oslovil svůj ghanský protějšek titulem, protože nám dosud nikdo neprozradil jeho jméno, „rádi bychom změnili procentuální poměr podílů jednotlivých akcionářů. Mohl bych vás v tomto ohledu požádat o vaši součinnost?“

Pan doktor nereagoval a dál si vesele dřímal.

„Pane, doktore,“ oslovil ho Roman trochu hlasitěji, „mohl bych vás požádat o pomoc v naší věci změny podílů?“

Pan doktor se však ani nehnul a stále si vesele pochrupkával.

„Pane doktore,“ zkusil to Roman ještě silněji, ale znovu bez odezvy, proto se obrátil na Aarona: „Aarone, co s tím uděláme? Přece tady nebudeme čekat, až se pan doktor vyspí? To může trvat klidně i několik hodin. Ty, jako CEO, bys to měl řešit!“

Aaron beze slova vstal, přešel k právníkovi a celkem nešetrně jím zacloumal. Pan doktor se probral a spustil:

„Dobrý den, přátelé, rád vás poznávám. Jsem nesmírně šťasten, že se potkáváme osobně. Jsem velice rád, že si mí klienti zvolili za partnery právě vás. Je mi ctí, že odborníci takového kalibru přijeli do mé rodné země Ghany, která je...,“ a v tomto duchu pokračoval, osvěžen spánkem, dalších třicet minut, během kterých vše opět několikrát zopakoval. Já jsem vše opět překládal Leontýnovi, který se znovu přiblble hihňal a mohutně pokyvoval hlavou. „ ...tak to je z mé strany všechno a teď mi, drazí přátelé, prozraďte, co vás ke mně přivádí.“

„Je vidět, že jste šel do sebe, hmmm. Když chcete, tak to jde, hmmm,“ pochválil mě Leontýn.

„Pane, doktore,“ zopakoval počtvrté Roman, „potřebujeme změnit procentuální podíl jednotlivých akcionářů. Rád bych vás v této záležitosti požádal o vaši pomoc.“

„Ano, jistě, jistě,“ odpověděl mu kolega. „Jsem rád, že vám mohu pomoci, protože rád pomohu obchodním partnerům svých klientů, protože mám na mysli jejich dobro. A také vaše dobro. A vše, co činím, činím pro dobro a dobro mě vede k tomu, abych byl dobrým a dobře pomohl dobré věci. Dobro musí zvítězit nad zlem, protože zlo je zlé a není vůbec dobré. A moje mise je pomáhat dobru. Proto spolupracuji jen s dobrými lidmi. A také mí zaměstnanci jsou dobří. Nezaměstnával bych nikoho zlého. I moje sekretářka je dobrá. A protože je dobrá, také pomáhá dobru, a tudíž vám předá formulář, který vyplníte, a, až mi ho doručíte, zařídím vše potřebné.“

„To byste byl velice laskav. Moc vám děkuji,“ sršel uctivostí Roman.

„Kvorum!“ vykřikl Leontýn na Romana. „Řekněte mu, že kvorum!“

Roman jeho žádost ignoroval, proto se Leontýn obrátil na mě.

„Přeložte mu kvorum,“ přikázal mi.

„A z jakého důvodu?“ zeptal jsem se ho nechápavě.

„Zase stávkujete a odmítáte poslušnost, hmmmm. To budeme řešit, hmmm. Přeložte mu, že kvorum. Je to důležité!“

„Myslím, že vše důležité jsem si už řekli, Leontýne. Vy jste svou šanci promluvit promarnil, takže sklapněte a nevyrušujte,“ utřel ho Roman.

„Ale kvorum...“ nedal se odbýt Leontýn.

Roman se na něj ostře zadíval a ukázal mu gesto znamenající useknutí hlavy. Tento argument Leontýn neochotně přijal a zmlknul.

Rozloučili jsme se se starým mužem, vyzvedli u sekretářky lejstro a vyšli na ulici. Chtěli jsme se zde s našimi partnery domluvit na dalším postupu, ale Aaron, Derek i Victor beze slov nasedli do svých vozů a vystřelil pryč. To nás zaskočilo. Neměli jsme nejmenší ponětí, proč to udělali. Že bychom je nějak nebo něčím urazili? Že by tou kontroverzí s Leontýnem ohledně překládání? Nemám rád nejistotu, proto jsem se rozhodl jim neprodleně zavolat a požádat o vysvětlení nenadálého zvratu v jejich chování vůči nám. Postupně jsem zavolal všem třem, ale ani jeden z nich mi hovor nevzal. To bylo zvláštní...

Chytli jsme si taxíka a vyrazili zpět na svou základnu. Když jsme přijeli, recepční nás všechny tři mile přivítala: „Ahoj, Romane, ahoj, Martine, dobrý večer, pane Ču-rak.“ My s Romanem jsme jí odpověděli slovně a lingvista Leontýn, který si pozdrav díky svému dnešnímu výkonu plně zasloužil, pouze svým tradičním idiotským úsměvem.

„Tak co, kdy můžeme zaplatit za ubytování?“ zeptal jsem se ji.

„Po víkendu přijde zástupce banky a pomůže mi s platbou,“ zněla její odpověď.