Jak jsem těžil zlato v Ghaně 35

2. 01. 2017 11:56:57
V této kapitole popisuji cestu do Aaronovy kanceláře, během níž poznáme kousek Accry z automobilu...

35.

Hned vedle restaurace se nacházel supermarket. Rozhodli jsme se nakoupit nějaké zásoby na cestu, protože jeden nikdy neví, kdy zase bude jíst. Když jsem Victorovi sdělil, že si ještě nakoupíme, odpověděl mi, že půjde s námi, protože nás musí chránit. Jeho „ochranu“ jsem pochopil při placení. Když bylo zboží na páse a pokladní ho markovala, Victor k našemu nákupu přihodil 6 plechovek koly light, pětikilový pytel rýže, 10 čokolád, flašku ginu a deštník. Pohledem jsem se Romana zeptal, co s tím, a Roman jen pozvedl obočí a mávnul rukou.

Vyšli jsme ven. Každý si nesl svou tašku s nákupem. Kromě Victora. Ten si nákup nechal odnést členem ochranky. Když mu nákup složil do kufru, Victor se na mě otočil a přikázal mi:

„Dej mu něco malého.“

„Co malého?“ dělal jsem nechápavého, ačkoli jsem věděl, že budu muset za odnos zaplatit, což se mi nechtělo.

„Nějaké drobné, třeba 2 cedi.“

Podíval jsem se na Romana a opět mi platbu pohledem schválil.

Chtěli jsme nasednout k Victorovi do auta, ale Victor nám řekl, že pojedeme zvlášť. On s Leontýnem v jeho voze a my s Romanem si vezmeme taxíka. Nutno podotknout, že díky předchozí návštěvě byl pro ně Leontýn velký šéf. Utratil v Ghaně spoustu peněz (cizích), což ho v očích Aarona a jeho party pasovalo do role poloboha. Proto měl privilegium jet s Victorem, a my, plebs, jsme byli nuceni jet za nimi v taxíku. Namítnul jsem, že se vejdeme všichni do jednoho auta, že není třeba zbytečně utrácet za taxíka, ale Victor mi řekl, ať se nebojím, že s taxikářem domluví super cenu a nedovolí, aby nás okradl.

„Jsem tady proto, abych vás chránil. Jste moji partneři.“ uzavřel naši debatu.

Vyrazili jsme do Aaronovy kanceláře. Cesta trvala dvě hodiny, i když podle navigace byla čtvrť La Paz, kde se kancelář nacházela, necelých pět kilometrů. Na vině tomu byl hustý provoz. Opět jsme jeli krokem. Více jsme stáli, než jeli. A i když řidič sjel několikrát z hlavní trasy do bočních uliček, aby se provozu vyhnul, moc si nepomohl. Boční uličky byly rovněž totálně ucpané, díky čemuž jsme ztratili spoustu času, protože jsme se museli několikrát vracet na hlavní cestu a napojení se do kolony aut na hlavní ulici trvalo extrémně dlouho. Podle mapy v mobilu jsem zjistil, že se nacházíme na Independence avenue. Jedná se o hlavní dopravní tepnu Accry (na níž se nachází také prezidentský palác), která je však během dne téměř neprůjezdná. V každém směru jsou tři pruhy, ale jedná se spíše o kosmetickou záležitost. Řidiči je vůbec nerespektují. Běžně vedle sebe jede (nebo spíše popojíždí) 4 i 5 aut.

Po nějakém čase jsme dorazili k George Bush Motorway, na kterou jsme se hodlali napojit. Byli jsme v tom „nejrychlejším“ pruhu a potřebovali jsme najet na rampu a napojit se na kolmou dálnici. Překvapilo mě, jak hladce jsme odbočili. Všechna auta nás ochotně pustila. Řidič jen zatroubil, udělal rukou gesto, že odbočuje doprava, a kolegové vedle nás ho bez násilí pustili. Je vidět, že jsou na zácpy zvyklí a umí se v nich pohybovat.

Na nájezdu si Roman zapálil. Popel klepal ven z otevřeného okna. Když jsme se šinuli kolem policejní hlídky, která stála kousek od místa, kde se nájezd napojuje na dálnici, jeden z policajtů k nám přistoupil, přikázal zastavit (čímž už tak pomalý provoz ještě zpomalil) a sdělil Romanovi, že musí zaplatit pokutu za kouření na veřejném místě. Přestože se jedná o právníka s vynikajícími rétorickými schopnostmi, ani nemukl. Ono není radno protestovat ani diskutovat s někým, kdo má na rameni nabitý kalašnikov. Beze slov zaplatil 10 cedi a „frčeli“ jsme dál. Když jsme byli od policejní hlídky dostatečně daleko, taxikář se otočil na Romana, zazubil se na něj a prozradil mu sladké tajemství: „Ghanská policie má ráda peníze!“ A pak se tomu začal hurónsky smát.

Na dálnici už provoz nebyl tak hustý, takže jsme pokračovali víceméně plynule. Po asi 3 kilometrech jízdy jsme z dálnice odbočili doprava mezi domy. I když domy vypadaly honosně, cestu mezi nimi tvořila jen udusaná hlína. Po čtvrthodině jízdy na tankodromu jsme zastavili před vysokou železnou bránou. Victorův řidič zatroubil a brána se po chvilce začala pomalu otevírat.

Autor: Martin Orálek | pondělí 2.1.2017 11:56 | karma článku: 27.72 | přečteno: 1524x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Jan Vaverka

Bolívie - 7. díl: Na skok do Bolivijské Amazonie

Sto kilometrů vzdušnou čarou a jste z La Pazu v Amazonii. Ti odvážnější rovnou po silnici smrti. Je to kousek, ale zase takový fofr to není.

29.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Martin Faltýn

Letos jako před rokem - Malajsie a navíc Thajsko

Rok se s rokem shledal a nikdy bych nevěřil, že prakticky po roce se znovu podívám do Malajsie a letos také, prvně v životě, do Thajska. A protože dvakrát do stejné řeky opravdu nevstoupíte, věřte mi - bude o čem psát.

29.3.2024 v 8:08 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 | Diskuse

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.93 | Přečteno: 490 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.59 | Přečteno: 234 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1447

Překladatel a tlumočník a učitel anglického jazyka. S přestávkami jsem strávil skoro rok v Ghaně a chtěl bych se podělit o své zážitky.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...