Jak jsem těžil zlato v Ghaně 29

Po odmlce se opět vracím ke svému africkému vyprávění. Dnes si přečteme o první schůzce s našimi partnery. 

29.

Victor přijel i s řidičem. Když se s námi přivítali, řidič si odešel sednout do zahrady za přístřešek, kde se také nacházelo několik stolů, a Victor cosi zakřičel v místním jazyce. Ve vteřině u něj byla servírka. Něco na ni zahulákal a potom se začal bavit s námi. Zjistil jsem, že to je veselý chlapík, se kterým není nouze o legraci. Asi po čtvrt hodině přišla servírka a donesla dvě jídla. Jedno pro Victora a jedno pro řidiče. Jednalo se o místní specialitu tilapie a banku. (Tilapie je druh sladkovodní ryby a banku je těsto vytvořené ze směsi pomleté fermentované kukuřice a manioku, které se vaří ve vodě v mikrotenovém sáčku. Vzhledem připomíná kynutý knedlík. Nabírá se prsty a namáčí se do omáčky.) Victor začal jíst, a tak jsme ho nechali o samotě a šli si s Romanem zaplavat. Leontýn u něj zůstal a celou dobu se na něj jen přihlouple usmíval (to dělal ostatně po celou dobu našeho pobytu).

Když Victor dojedl, přisedli jsme k němu a pokračovali v nezávazné konverzaci. Kdykoli někdo z nás řekl něco legračního, tak jsme se tomu zasmáli. Všichni. Včetně Leontýna. Ten se smál nejhlasitěji. Za chvíli dorazil Aaron. Taky si objednal jídlo a taky ho dostal za 15 minut. K jídlu si objednal třetinku piva a vždy, když ji dopil, přišla k němu servírka a zeptala se ho, zda-li si dá ještě jednu. Úplně jiný přístup než k nám, což pro mě bylo záhadou. A musím přiznat, že jsem této záhadě nepřišel nikdy na kloub. Jsou určité věci, které člověk nepochopí a ani do nich nepronikne, pokud není místní...

Po osmé hodině dorazil Derek. Jídlo přeskočil a vrhnul se hned na pití. Objednal si dvě piva najednou. Během pár vteřin v něm zasyčela a ihned si objednal další dvě.

Na uvítanou jsem chtěl všechny pohostit slivovicí, tak jsem pro ni zaběhl do pokoje. Když jsem se vrátil, požádal jsem Victora, ať řekne servírce, aby nám přinesla skleničky. Usoudil, jsem, že to bude rychlejší (A bylo!). Za minutu byly na stole. Otevřel jsem láhev a všem jsem nalil. Přiťukli jsme si na úspěch společného podnikání a začali probírat obchodní záležitosti.

Victor: „Musíme tvrdě pracovat. Když budeme tvrdě pracovat, budeme úspěšní.“

Aaron: „Jsem ředitel firmy, vím, jak se dělá obchod se zlatem. Nemusíte se ničeho obávat.“ (A vypil na ex třetinku piva.)

Derek: „Uděláme skvělý byznys.“ (Nalil si dalšího panáka a v okamžiku ho do sebe obrátil.)

Roman: „Tak to jsou výborné informace.“

Leontýn: „Překládejte, hmmm.“

Já: „Musíme tvrdě pracovat, jedině tak budeme úspěšní.Oni vědí, jak dělat obchod se zlatem, nemusíme se ničeho obávat. Uděláme skvělý byznys.“

Leontýn: „Přeložte jim, že musíme tvrdě pracovat. Když budeme tvrdě pracovat, hmmm, budeme úspěšní. Jsme rádi, že spolupracujeme právě s nimi, protože vědí, jak dělat obchod se zlatem. Uděláme skvělý byznys.“

Já: „Musíme tvrdě pracovat, jedině tak budeme mít úspěch. Jsme rádi, že spolupracujeme právě s vámi, protože víte, jak dělat obchod se zlatem. Uděláme skvělý byznys.“

Victor: „ Ano, přesně tak. Máte pravdu.“

Aaron: „Já, jako ředitel své firmy, s vámi souhlasím.“ (A exnul další pivo.)

Derek: „Výborně, uděláme skvělý byznys.“ (A nalil si dalšího panáka, který v něm okamžitě zmizel.)

A v tomto duchu probíhala naše konverzace asi dvě hodiny. Během ní vypil Aaron 12 třetinek piva a Derek celý litr mého „repelentu“ a 8 piv. Když jsme skončili jednání, hoši nasedli do svých aut a vyrazili k domovu. Paradoxem je, že Victor, který z nich jediný nepil, měl svého řidiče.

Když odjeli, Roman se mě zeptal: „Co si o tom myslíš?“

„Vypadá to velice optimisticky. Ale nechci předbíhat.“

„Přesně tak, uvidíme, jakým směrem se to vyvine.“ odpověděl mi Roman.

„Necháme se překvapit.“ řekl jsem.

V tom do naší debaty vstoupil do Leontýn a řekl mi: „Překládejte, prosím, hmm.“